účast: Mirda + Kačaba

dopravní prostředek: autobus, autostop, vlak

datum: 18. 10. 2003

celkem: 41km

 

Neznámé hrady severního Plzeňska

            V týdnu dostávám od Kačaby sms s takovýmto obsahem: „Připrav nějakou akci. Chci něco fakt drsnýho, nejlépe stále podle azimutu.“ Na krátko zaváhám, ale pak sahám po osvědčené edici „Zapomenuté hrady, tvrze a místa“. Tentokrát naše kroky zamíří na severní Plzeňsko.

            V sobotu kolem osmé vyjíždíme autobusem do Úněšova. Zde poprvé určuji azimut a vydáváme se přibližně severním směrem k prvnímu cíly naší cesty, Malému Špičáku.

 

            …při prodeji všerubského panství okolo roku 1520, jehož záznam shořel při požáru Pražského hradu v roce 1541 a byl roku 1545 a znovu roku 1561 obnoven, prodával Jan Všerubský z Gutštejna rytíři Petru Kokořovci z Kokořova nejen hrad Všeruby s městečkem a vesnicemi, ale také další, tehdy již pusté hrady s příslušenstvím, podle dobové zvyklosti zvané již zámky. Prodáván byl tehdy i „zámek pustej Malsyn, ves pustá tudíž“. Nikdy předtím ani nikdy potom není v dochovaných písemných pramenech hrad či zámek Malšín uveden. Až ve 2. polovině 17. století byl vystavěn dvůr Malešín, dosud existující v prostoru mezi vesnicemi Úněšov  a Čbán, z nějž byly zřejmě obdělávány pozemky po pusté vsi, které nezarostly lesem. Není však zatím prokázáno, kde se rozkládala původní vesnice Malšín…

 

Polní cestou přicházíme až na samotu Malešín. Zde nás krom polorozpadlého statku, polodivokého dobytka a pološílených obyvatel nic nazaujímá,proto pokračujeme dál.

 Cestou na Špičák se poprvé ztrácíme, a tak můžeme obdivovat krásy staré osady Liška, kterou bychom jinak vůbec nenavštívili. 

Po poradě s místním chalupářem se vydáváme, tentokrát již správně, na kýžený Špičák. Intuice a hlavně bystré oko historika- badatele brzy objevuje typické návrší a zbytky hradních valů. Na vrcholové plošině je krom trosky dřevěné rozhledny též triangulační tyč, kde pořizujeme další foto ze série samospoušť.

  

 Pokračujeme na SZ, procházíme vsí Čbán a noříme se zpět do lesa. Následuje drsná stezka skrz močál. Nadšení a bojová hesla utichají jen v okamžicích, kdy se Kačaba zcela propadá do rašelinišť. Plánuji pokračovat dále dle potoka, bohužel nacházíme různých stružek, potoků a podobných toků hned několik, takže se logicky opět lehce ztrácíme. Naštěstí jen neznatelně, takže zanedlouho stojíme u rybníka kousek před vesnicí Březín.

     

 Chvíli marně hledáme Zlatý lom a romantické zákoutí s mohylou padlého trampa, poté však raději pokračujeme do Březína a dále po silnici do Nečtin. Občerstvujeme se v hostinci Na radnici a následovně se pouštíme k výstupu na další historickou zastávku, Nečtinský Špičák.

     

…zdá se, že ve 13. století stál na Špičáku dřevěný hrad.Přístupová cesta ústila do vrat předhradí, obehnaného roubenou hradbou, tak jako vlastní hrad. Na jižní straně předhradí asi stály dřevěné koňské stáje. Po lávce se z předhradí přecházelo přes příkop do hradu. Jak nasvědčují pozůstatky kotvících dráží, stál úzký, dlouhý, roubený palác při jižním okraji vrcholové plošiny, podobně jako na Malém Špičáku. Vedle jeho čela byla brána, jíž se vstupovalo do úzkého nádvoří, které ještě zužovala již zmíněná cisterna. Možná stál ještě nějaký objekt mezi bránou a cisternou. V 1. polovině 15.století prošel hrad přestavbou, která sice nezměnila jeho dispozici, ale výrazně pozvedla úroveň hradních objektů. Především byly vyzděny stěny příkopů a tak zpevněna opadávající skála. Nový most spojil předhradí s hradem a jeho poslední úsek byl již jistě zdvihací. Staré dřevěné objekty na hradě patrně již dosloužily a byly vystavěny zcela nové, opět ze dřeva, ale nyní na kamenných podezdívkách.

Zdá se, že neměl-li hrad na Nečtinském Špičáku módní německé jméno, jmenoval se prostě Nečtiny. Už v 80. letech 12. století vystupuje jako svědek Předota z Nečtin, jeden z nejstarších známých příslušníků rodu erbu střely, který se záhy rozvětvil a rozšířil se především do Prácheňska a do jižních Čech. Právě držitelé Nečtin erbu střely si s největší pravděpodobností vystavěli snad okolo poloviny 13. věku na Špičáku hrad. Do té doby měli možná u kostela v Nečtinech svůj dvorec (do objevu hradu na Špičáku bylo ke kostelu historiky kladeno sídlo pánů z Nečtin). V roce 1253 pan Bavor odprodal od nečtinského panství 3 vesnice. K rokům 1290 a 1291 známe jako svědky v listinách Oldřich z Nečtin a Předotu z Nečtin. O dalším Bavorovi z Nečtin víme, že byl v letech 1290 – 1332 opatem břevnovského kláštera, zatímco jeho bratr Vyšemír byl v letech 1307 – 1315 purkrabím v břevnovském Broumově. Z pozdější doby pak víme, že patronátní právo k nečtinskému kostelu měl břevnovský klášter. Rod erbu střely se rozrostl do několika větví, z nichž některé záhy vymřely, některé poklesly do rytířského nebo zemanského stavu. V podstatné části 14. století o nich na Nečtinsku nic nevíme…

 

 Kocháme se výhledem do kraje a poté scházíme po modré až do Manětína. Posledním objektem našeho historického zájmu se stává hrádek Brdo, ležící na polovině cesty mezi vesnicemi Hrádek a Brdo.

  

…příslušníci rodu znamení tří obrněných noh kolonizovali či jinak získali území v lesnatém povodí řeky Střely. Snad oni založili na příhodné ostrožně hrad, který nazýváme Hrádkem Brdem. Dva příslušníci zmíněného rodu, urození muži Petr a Jindřich, totiž poplenili plaskému klášteru dvůr Močidlec a byli proto odsouzeni roku 1252 k náhradě škody, pojištěné na Petrově vsi Doubravici a Jindřichově vsi Vysočanech (obě v blízkosti Brda). Uvedení bratři byli tedy již majetkově odděleni. V roce 1269 svědčí na královské listině  opět příslušník téhož rodu, Jindřich z Rabštejna. Přijmeme-li úvahu, že Jindřich z roku 1252 je totožný s Jindřichem z Rabštejna z roku 1269, pak snad můžeme vyslovit domněnku, že už v roce 1252 vzhledem k majetkovému oddělení mohl Jindřich sídlit na Rabštejně, zatímco bratr Petr zůstává na Hrádku Brdě. K roku 1303 vystupují jako svědci další příslušníci rodu tří obrněných noh, bratři Ahně, Engelhart a Vítek, kteří snad seděli na Rabštejně…

 

 Absolvujeme další akční výstup spojený s broděním potoka, výstupem po drolící se břidlici, soubojem s dravou zvěří, apod. Děláme poslední foto a již lehce unaveni se vracíme zpět do Manětína. Odtud poté stopem do Kralovic a dále do Kaznějova. Zde již za úplné tmy s mládeží jedoucí na disco do Horní Břízy jedeme vlakem až do Plzně.